|
Čistokrevnost severských psů, etika
chovatele,sport a historie v jednom. Dá se říci, že již mnoho let sleduji dění kolem severských psů. A to nejen v chovu, ale své výsledky chovu jsem měl možnost mnohokrát vyzkoušet na svých psech a spřeženích, jezdících pod jménem Ze Síbrtů. Poprvé, když mé šestispřeží vyhrálo v Harrachově před dvanácti lety a naposledy v poslední zimní sezoně, kdy spřežení psů Ze Síbrtů dojelo v konkurenci alaskans na velmi dobrém místě v největším a nejtěžším závodě Starého kontinentu v Pyrenejích... (a dojelo by ještě lépe, kdyby mladý a nezkušený mašer jezdil víc "hlavou" nikoliv silově). Tolik na úvod, aby bylo zřejmé, že problematika severským psů mi není až tak vzdálená. Krátce po vzniku Klubu chovatelů severských psů jsem, jako jeden ze zakládajících členů a člen výboru pro sport, tento klub přivedl do řad ESDRA, jako vůbec první klub z Východní Evropy. Byl jsem za to silně napadán tehdejším funkcionářem klubu Krejčím pro "nedovolený styk s cizinou" a později, na jeho iniciaci, vyloučen z klubu pro ... cituji z dopisu podepsaného J. Krejčí, předseda ... "Pro rozvracení socialistické morálky." Konec citátu. Protože však ESDRA velmi brzy byla ovládnuta psy registrovanými jako alaskans, viděl jsem spásu v nové FISTC, protože jsem ctitelem čisté "značky", tedy SH a její vylepšování určitým směrem vidím jen ve vlastním chovu skutečných značkových jedinců. Po mnoha konzultacích s rakouskými a americkými přáteli jsem v průběhu doby dovezl nejdříve pískového s červenými geny modrookého Popowa von der Foxhillranch, fenu Taimyr´s Kennel Zima, fenu Asta of Norwaya, psa pinto Leif von Flachowa, fenu Reiny Pass Adak a z amerického chovu Choka kennel of Kenai. Import z Ruska a spolupráce s polárníkem Solovjovem je zcela samostatná kapitola. O krytích špičkovými psy z chovatelských stanic produkujících psy jezdící v nejúspěšnějších spřeženích ani nemluvě. Např. psem z chovu prvního presidenta ESDRY Tanana´s Mc Kinley, švýcarským psem Klondyke´s P Elliot nebo nakonec švédským psem Vox Celesta´s Fire. A to vše jen proto, abych udržel určitou linii, určitý typ a zcela jasnou koncepci chovu. A hlavní koncepcí chovu u seveřanů byl, je a bude jejich zcela jasný úkol a poslání. A tím je nade vší pochybnost hodně pohybu, koordinovaný běh a vynikající kondice, která se jenom treningem získat nedá, ale musí se udržet geneticky. To vše je nutné znát a dlouho chovatelsky připravovat. Celou dobu se mi to dařilo a myslím jen proto, že jsem se neohlížel na pseudokamarádské vztahy,ale držel jsem se velmi tvrdě etiky chovu a vlastní koncepce i když mi to společensky překáželo. Etika a slušnost v chovu je dnes velmi vzácný pojem, když již v počátcích Klubu seveřanů byly některé importy tehdejších poradců a na nich chov kříženců vydávaných za čistokrevné seveřany dost časté (L. Pečená). Když pak na sezení FISTC v Aschaffenburgu byl volen nový výbor a do čela byl zvolen Franco Manato, bylo zcela jasné kam vývoj povede. Proti jeho osobě jsme byli z členských zemí pouze tři, kteří jsme ho znali a věděli jsme kdo to je jako chovatel i jako člověk. Já za Československo, Švýcaři a Španělé. (To nás později přátelsky se Španěly dalo na mnoho let dohromady a Manato nikdy nebyl účasten největšímu evropskému závodu čistokrevných plemen i když se jezdil pod hlavičkou FISTC). Ale to samozřejmě nestačilo na přehlasování nové vlny, protože většina nových členských zemí FISTC v té době byli absolutní nováčkové zaujatí pouze národními zájmy a ještě se nedokázali orientovat. Na jednu situaci na Mistrovství Evropy ve Zwieslu v roce 1990 si jistě vzpomene Jiří Nešněra, který tam byl se mnou jako můj hendler a také to byla jeho zcela první cesta za hranice socialistického tábora, jehož je, jako člen KSČ a dalších bolševických systémů zastáncem. Německá výprava, vedená tehdejším šéfem německého klubu DCNH, Wolfgangem Vierem, podala protest na rakušany a na holanďany, kteří již tehdy měli ve svých týmech zcela evidentní křížence. A můj přítel, tehdejší šéf FISTC Gerhard Groters, bez mrknutí oka protest přijal. Tehdy jsme z toho byli poněkud zmatení, protože jsme přece jen nebyli ještě schopni zvládnout "problematiku velkého světa". Později jsem sám podával protest na Mistrovství Rakouska v Achenkirchu opět na holanďany, kde ve spřežení měla Sonja van Laar křížence a nijak se netajila od koho. I tehdy vedení FISTC a ředitelství závodu se skřípěním zubů muselo protest uznat. Na Mistrovství Evropy v Seckau jsme již všichni,kdo jsme startovali v kategorii "A", podávali protest opět proti holanďance van Laar, když jsme její tým viděli na stake out při veterinární kontrole. Ihned po prvním kole musela van Laar redukovat spřežení. Proč se však dávají chovatelé na cestu kříženců, když mohou zcela legálně chovat závodní speciály je nabíledni. A tady jsme u etiky. Peníze jsou mocný nástroj a kdo je neumí rozumě použít, dostane se před otázku jak. A je jednodušší se schovat za čistotu chovu, když v některých případech jsou i výkonné orgány klubů, unií i svazů orgány úplatné. Proto mne dnes trochu překvapuje článek o Donovalech, když tyto potíže jsou již víc, nežli deset let staré. Tento problém je asi v současné době neřešitelný, pokud se nevrátíme k prastarému návrhu, a to je zavedení titulu pro krásu a výkon, nebo šampion pro krásu a výkon nebo, ještě lépe, udělat ze seveřanů pracovní třídu. Prospělo by to chovu a hlavně vypustilo ze slovníku mnoha chovatelů slova o chovu a výkonu toho druhého. Vždyť je mnoho vůdčích i týmových psů ze závodů, kteří jsou i na výstavách velmi úspěšní (mnoho úspěšných SH Franty Dolejše (a mnoha dalších)). Ale plakat a zlobit se na papíře na neetické chování soupeřů v Donovalech po deseti letech znalosti problému je trochu zaspání. Zřejmě někdo komunistovi Nešněrovi šlápnul na kuří oko. Ivan Síbrt e-mail: sibrt_dogs@post.cz |